Nehoda na křižovatce u Ploskovic je opět zdárným příkladem arogance

Dne 29.1. se křižovatka na silnici 1/15 poblíž Ploskovic stala opět němým svědkem lidské blbosti a arogance. 

Když jsem dnes za slunného dopoledne odjížděl z Prahy a přemýšlel co dnes, v takřka jarním dni podniknu, určitě jsem si nepředstavoval, že budu sedět u počítače a budu vymýšlet článek, který si přečte sotva pár lidí. Provedeme – li podrobný rozbor nadpisu článku, dojdeme skutečně k názoru, že se nejedná o žádnou senzaci, výkřik. Slovo nehoda. Běžný každodenní jev! Dnes a denně se setkáme s nehodou. Nehody se dějí na železnici, na silnici, v lidském životě skutečně každodenní jev. Arogance, to už je trochu jiná káva. Slovo trochu pobízí k letmému pročtení článku, alespoň jeho důležitých slov. Potom ovšem narazíme na slovo Ploskovice. No a to už běžný čtenář posouvá kolečkem na myši a pročítá jiné články. Vyjma čtenářů, kteří buď v Ploskovicích a nebo bezprostředním okolí bydlí. A v tom to právě je! Tomu procentu čtenářů, kteří nespadají ani do jedné výše zmiňované skupiny se srdečně omlouvám.

Arogance je přitom slovo, o kterém je vlastně celý tento článek.

Ráno jako každé jiné. Na silnici první třídy spojující Českou Lípu s Litoměřicemi je čilý ranní ruch. Jeden kamion za druhým , silnice úzká,  plachá osobní vozítka se ustrašeně míjejí, občas jsou všichni předjížděni vozidly silnější kubatury, které jsou řízeny osobami ještě silnější nátury. Vozidlo připojující se z vedlejší silnice musí být ihned problikáváno dálkovými světly, občas řádně „vytroubeno“. Sedmdesátka na Býčkovické křižovatce je jen byrokratická zbytečnost, kterou není nutné dodržovat. Dlouhá rovinka mezi Býčkovickou křižovatkou a ploskovickým nádražím svádí k rychlé jízdě. Že je tam plná čára? No a co?! Vždyť to tady nikdo nekontroluje. Arogantně si dovoluji tvrdit, že tyto věty probíhají dnes a denně hlavami tisíců řidičů jedoucí po této silnici a bohužel nejen po této.  

Silnice 1/15 je přetížená. To každý ví. Ostatně přetížených silnic jsou v našem státě tisíce. Co však pro to děláme? Bohatě by stačilo, kdyby mnoho z nás vždy před usednutím do auta vytáhlo hlavu ze zadnice a začali trochu přemýšlet nad svým jednáním. Nevím, ale pokud se každý den setkávám se stejným řidičem, který před horizontem předjíždí přes plnou čáru a vědomě ohrožuje ostatní řidiče, tak je asi něco špatně. Buď se jedná o blbečka, který si neumí nařídit budík a ohrožuje ostatní jen kvůli tomu, že je líný zvednout svojí zadnici o dvě minuty dříve a nebo je to prostě člověk, který nemá za volantem vůbec co dělat. Jako bych slyšel mnohý ukvičený argument zaměstnanců bohatých holdingových společností, kteří se denně po silnici prohánějí stejným způsobem ve svých Octaviíchs tvrzením, že není čas. Je čas! Pokud mě bude někdo uhánět takovým způsobem, že jsem nucen překonávat určité časové úseky za nereálný čas, tak mám prostě špatně nastavené podmínky se zaměstnavatelem. Jsme prostě arogantní sami k sobě.

Co mě ovšem přivádí do varu je arogance vyšší moci. Křižovatka u Ploskovic není nebezpečná od včera. Je to dlouhodobý problém, na který je však upozorňováno jak samotnými řidiči, tak obcí Ploskovice. Křižovatka je velmi nešťastně situována. Silnice první třídy ve směru od Litoměřic nejprve stoupá na tzv.Bílý vrch, odkud relativně strmě klesá až k inkriminované křižovatce. Řidičům se po překonání vrcholku na Bílém vrchu se otevírá pohádkový rozhled na celé Ploskovice, v pozadí majestátná hora Sedlo, desítky kopečků Českého Středohoří s malebnými domečky, dotvářené barvami rozkvetlých ovocných sadů a luk. To vše lemováno hrady Ronov a Kalich, za nimiž majestátně postává Buková hora. A najednou rána! Nějaký blbec odbočuje do Ploskovic. Takhle asi nějak to zde chodí. Na hlavní silnici totiž není žádný odbočovací pruh pro vedlejší silnici. Hned za křižovatkou se nachází ostrá pravá zatáčka, která kopíruje násep železniční trati. Dále pak už jsou jen dva výrazné horizonty a odbočení k nádraží.

Česká legislativa nastavuje podmínky žádosti k řešení nebezpečné situace na křižovatce ležící mimo obec do úrovně žádosti o stavbu mezinárodního letiště. Většina žádostí začíná a končí u Policie ČR. Dle platné legislativy se ke každé zamýšlené změně dopravy, ať už spočívá v žádosti ve změně dopravního značení nebo změně stavebně technických parametrů křižovatky musí vyjádřit policie ČR, respektive její dopravní inspektorát. Policie žádost posoudí z hlediska plynulosti a bezpečnosti a postoupí k projednání na odbor dopravy krajského úřadu. Pokud tento odbor shledá připomínku nebo návrh jako opodstatněný, je aplikován do provozu. V případě zřízení odbočovacího pruhu je celá situace ještě komplikována finanční náročností a nutnosti přinucení vlastníka komunikace, tedy ŘSD.

Policie se však tomuto úseku vyjadřuje jako zcela bezpečnému a jakékoliv omezení rychlosti neakceptuje.

A já se tedy ptám. Proč má Policie k takovýmto žádostem rozhodné stanovisko, zejména když vůbec nemůže mít o vzniklých každodenních situacích ani ponětí? Já osobně jsem tady nikdy neviděl policii, že by cokoliv kontrolovala. A to samozřejmě není jen situace z Ploskovic. Kdo jiný může situaci a potřebnost opatření lépe posoudit, než obyvatel který v daném místě bydlí? Extrém pak spatřuji v odpovědi tohoto orgánu, který se veřejně zavázal nám pomáhat, že osazení nebezpečného místa dopravním značením omezující maximální možnou rychlost nedoporučuje, neboť by řidiči nebylo dodržováno! Tak to je dobré že? Policie mi napíše, že něco nemůže doporučit, protože by to nikdo nedodržoval. Není to náhodou poukazování na vlastní neschopnost? Spíš arogance. Dovedu totiž docela živě představit, že policie takovéto žádosti posuzuje stejně tak jako ten čtenář, který dočetl maximálně ke slovu Ploskovice. Dál už ho to nezajímá. Já tam přece nebydlím a na obědy jezdím přes Křešice, že jo? ….

Martin Houška